Cestopis, psaný formou dopisů neznámému příteli, zachycuje bezmála měsíc trvající cestu z Prahy přes Jizerské hory, polské svahy Krkonoš a Adršpašské skály do české části Krkonoš a zpátky.
Svět postav blízkých i vzdálených, skutečných i smyšlených, živých i mrtvých, svět loutek a oživlých předmětů, který již dobře známe z románů Podobojí, Kukly, Théta, Město vidím…, Komedie, Vyvolávání, Točité věty a Ta blízkost, se tou uzavírá.
Bohouš, alias Ouš, není žádný anděl. Několikrát se zamiluje a několikrát selže. Jako by to nestačilo, dovolí, aby se do něj po uši zamiloval jeho vlastní bratr. Dokonce s ním vychovává jeho syny. Je to zvrhlost, nebo právo těch dvou?
Neštěstí nechodí po horách, ale po single holkách! Lucie je zpátky (nejen) na Tinderu a přichází s další várkou milostných karambolů, vypečených historek a peprných i bláznivých příběhů ze světa randění.
I zdánlivě fádní místa, která bez povšimnutí míjíme, byla kdysi svědky převratných událostí a lidských dramat. Jen málokdo je dokáže líčit stejně poutavě jako historik Dušan Uhlíř.
Muž přijíždí do Brna za svou sestrou, která čelí jakýmsi obtížím s chybějící školkou pro své dítě. Stárnoucí strýc bydlí v plesnivé garáži a každý den zápolí při marné snaze překročit cestu k zastávce tramvaje. Stačilo by zde namalovat přechod.
Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen průchody.