Když v zapadlém koutě Menšího Města pražského najdou zavražděnou nevěstku Rosálii, nikdo netuší, že stejně skončí další mladé dívky. Neznámý vrah si nevybírá. Zabíjí nevěstky, ale i počestné měšťanské dcerky nebo dokonce šlechtičny.
Hlavní hrdinka nové prózy Terezy Semotamové žije v nespokojeném vztahu v cizině; po nevyjasněné smrti partnera se vrací do rodné země, kde však nemá kde žít (ostatně ani neví jak), a tak vezme zavděk skříní, kterou její sestra hodlá vyhodit.
Původní divadelní hra na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) očima jiné brněnské rodačky, spisovatelky Kateřiny Tučkové.
Paní Anastázie Papučková žije se svým manželem v městečku Havlínov. Jednoho dopoledne objeví ve skleníku mrtvolu. Vzpamatovat se ze šoku jí paradoxně pomáhá její letitá nepřítelkyně Věra Hnátová. Je to podivná osůbka a městečko jich má takových víc.
Mág vládnoucí městu Vegaš ve skutečnosti panuje celému světu. Císaři, králům i ostatním čarodějnickým klanům. Takové místo může zastávat jen nejsilnější z nejsilnějších.
O domě U Bezhlavého kohouta v Templové uličce se říká, že je prokletý. Kdysi v něm zemřela celá rodina na mor, později v něm jistý pekař zabil svou manželku. Dům zůstal dlouho prázdný, ale pak ho koupil Hanuš, vzdálený příbuzný sklepnice Lucie.
Ve své knize autor popisuje půlroční hledání budoucí životní partnerky. Proč „Harém?“ Protože si vybíral ze skoro sto dvaceti žen a dívek, které odpověděly na jeho inzerát. S většinou z nich se sešel a několik z nich poznal i blíže.
Tři zdánlivě nesouvisející povídky, které jako celek tvoří noetickou trilogii, v níž autor rozvíjí problém možnosti lidského poznání. Poznat pravdu je totiž velmi obtížné, neboť k ní vedou různé cesty a každý z nás do ní vkládá kus sebe.