Humorný román o smrti. A je v tom všechno. Láska, smrt, sranda, vesmír, sex i zázrak. Slovy jedné z postav, je to prostě „háelpéčko* jako prase“.
(*háelpéčko (HLP) –Hluboký Lidský Příběh v novinářském žargonu)
V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka.
Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu.
Jaké to je, když vám na cestu přestane svítit slunce a celý svět zešedne? Váš život postupně ztrácí smysl a vy nevíte, co dál?
Ve stejné situaci se ocitla sedmadvacetiletá Veronika. Syndrom vyhoření jí vzal všechny barvy ze života.
Tato kniha je autorčiným holdem městu Aši, po kterém
dnes neštěkne ani pes. Pořád zde nacházíme pozůstatky minulosti. Rozpadlé zdi domů, sklepy, studny. Je to krajina tajemná,
kde si daň za historický vývoj vybrala příroda.
Když přebíral v roce 2019 Miroslav Hampl Cenu Paměti národa,
proběhl mu hlavou nejtěžší úsek jeho života, na který se snažil
celou dobu zapomenout. Jáchymov, komunistický lágr, kam ho
odsoudili k těžké dřině a ponižování.