Svět je zázračné místo. Zvlášť pro ty, kterým ukázal záda. Když vás odtud vykážou na oběžnou dráhu, do limbu nebo rovnou do nebytí, najednou vám ten starý všivý prohnilý svět bude připadat jako to nejúžasnější místo pod sluncem.
Co je v dnešní době vědecký objev? Jaké místo a význam má
věda v soudobé společnosti? A zbývá v ní prostor pro skutečně tvořivé myšlení?
Pánkova nová próza je zasazená do Dublinu, kam se hlavní hrdina vypravil na konferenci o astrofyzice.
Do Broumova roku 1866, vyrabovaného pruskými vojáky, přichází hraniční inspektor finanční stráže Eduard Plischek. Na hranicích vládně nejistota a pašeráci toho bohatě využívají...
Byla jedna malá hvězda,
čistě, jasně svítila,
nemyslela, jenom byla,
až zvláštní věc zažila...
Takto začíná příběh o malé hvězdě, která neví, kdo je a proč existuje, a proto se vydává na cestu vesmírem, aby našla odpovědi na své otázky.
Když v Čechách zvedli ceny za topení, zvedla loutkářka Lea Hniličková kotvy. Sbalila kočku Bastet, elektrickou koloběžku a celý svůj dosavadní život a odstěhovala se k moři.
Stephanie je vnímavá a kreativní dívka, která nachází únik z denní rutiny v uměleckém světě. Andrew je zapálený sportovec, který miluje adrenalin a týmovou energii.
Nepraktický mimoň s hlavou kdesi v oblacích. Vypasený prelát s nekonečným apetitem. Takové představy o duchovních má značná část naší společnosti. Ne, že by takoví lidé neexistovali, mezi faráři a farářkami ale najdeme i docela odlišné typy.
Napínavý, místy dojemný příběh o tom, že velké věci lze dělat i navzdory nepřekonatelným překážkám doby, začíná několik měsíců předtím, než do Prahy vtrhnou okupační tanky Varšavské smlouvy.
