Dvě hlavní historická díla cremonského biskupa Liutpranda (920-972), který působil v diplomatické službě římsko-německého císaře Oty I. Velikého, pojednávají o západo- i východo-římských dějinách, tj. o Svaté říše římsko-německé a Byzance.
Pověst z 19. století vypráví, že hřbet sopečných vyvřelin vystupujících
z krajiny severních Čech byl dílem ďábla, který
rozdělil bojující Čechy a Němce tím, že mezi ně postavil
zeď.
Na Žižkově
biografii je nejpřínosnější, jak autor pojímá jeho osobnost. Není
tolerantním utrakvistou, neuznává koexistenci různých pravd
či různých přístupů k poznání Boha. Koná a chová se přímočaře.
Represe – rezistence – holocaust – státní a okupační správa – kolaborace – bojové operace – kultura – všední život. Kronikovou formou den po dni zachycené události "všedního dne" v protektorátu.
Monografie zodpovídá otázku, do jaké míry (a zda vůbec) se podíleli představení městských cechů – cechmistři, na politickém a správním životě pražských měst v 16.–18. století. Kniha je rozdělena do dvou částí – textové a přehledové (tabulky).
Kniha Rady synovi (Liber manualis ad filium), jejíž autorkou je francká šlechtična Dhuoda, vzniká ve druhé fázi karolinské renesance, kdy je aktivní znalost latiny a literární činnost téměř výhradní doménou církevních kruhů.
Kniha vycházející z unikátní sbírky Paměť národa přibližuje skrze svědectví pamětníků a jejich konfrontaci s historickými prameny moderní dějiny a podstatu nedemokratických režimů 20. století, nacismu a komunismu.
Bitva na Bílé hoře zaměstnávala a zaměstnává generace historiků. Jedna z nejproslulejších a legendami nejvíc opředených událostí českých dějin je zkoumána ze všech stran a autoři přichází stále s novými poznatky a jejich interpretacemi.
Skutečné příběhy několika šumavských převaděčů. V knize sice vystupují též věhlasní a slavní převaděči jako Josef Hasil či Kilian Nowotny, hlavními postavami knihy jsou však jiné osoby – příslušníci převaděčské skupiny, která se utvořila krátce po ú
