Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty.
Tematický výbor japonských básní o hmyzu obsahuje 65 pětiverší waka a 155 trojverší haiku. Je rozdělen do osmi částí podle nejčastěji frekventovaných druhů hmyzu, odedávna v poezii oblíbených díky duchovnímu vlivu šintoismu a buddhismu.
Lukáš Motyčka (*1979 v Osoblaze) je bývalý vysokoškolský učitel, germanista, bohemista a též překladatel z němčiny. Jako básník se představuje veřejnosti poprvé.
„Bojím se být po smrti sám“, píše autor v posledním textu této sbírky. Je to jeden z nejpůsobivějších veršů, které jsem kdy četl. Pavel píše a myslí tak, jak to má básník dělat: v obrazech, které jsou nabité emocemi, nikoliv proklamacemi.
Vojtěch Vacek je vypravěč básnických příběhů, který výstižně a zároveň hledačsky a novátorsky pracuje s jazykem. Epické prvky posouvá často do až fantaskních podob: nadreálné se mísí s reálným v jedinečném amalgámu.
Čekáte, co z toho bude? Tak teď jste se dočkali! Slovy z textu Vaška z Aše vězte,
je tato kniha reprezentativním sborníkem české slam poetry, který reflektuje její
vývoj od roku 2003 až k 20letému výročí v roce 2023.
Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968).
