Cílem první monografie Jindřicha Štyrského (1899–1942) je představit jej jako všestrannou osobnost, jejíž vklad do evropského meziválečného umění byl mimořádný.
Druhá velká monografie navazující na předešlou (Adolf Kašpar – mistr knižní ilustrace) představuje komplexně Kašparovo výtvarné dílo a užitou tvorbu, která v takové rozsáhlé podobě dosud nevyšla.
Mädi.
Tak říkali Elisabeth Giselle hraběnce Dubské, jejíž život je jako románový příběh, který není snadné
přestat číst, odložit nebo jen tak zapomenout.
Jaké to bylo být součástí normalizace a přitom proti ní bojovat? Jaká je cena kompromisu mezi svědomím a přežitím? A proč bychom měli číst paměti a vzpomínky? Protože právě ony nám odhalují, co by jinak zůstalo skryto.
