Po sbírkách Chutě (2019) a Covido(p)tikum (2021) třetí básnická sbírka Petra Čecháka, v níž by autor chtěl vést dialog s krajinou barrandovských skal a ve které má trilobit vůbec moc řečí, když se dívá ze své perspektivy na proměnlivý, nestálý svět.
První Neumannova básnická perioda (1895–1903), anarchistická a dekadentní, z které je tento výbor, bývá jaksi cudně upozaďována. Kritikům vadilo především otočení dobra a zla, oslava Satana, přílišný patos či „originalita za každou cenu“.
Česko-německá antologie básní Antonína Sovy je zaměřená na autorova nejznámější díla jako „Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy?“. Kromě milostných a nostalgických básní obsahuje i verše proti Theodoru Mommsenovi.
Města nejsou jen bydlištěm lidí, jsou také domovem zvířat, ptáků a rostlin. Právě těm je věnována třetí sbírka Marie Iljašenko (nar. 1983), doprovázená ilustracemi ukrajinské výtvarnice Mariko Gelman
Malíř, sochař, básník a spisovatel, všestranný kolážista Kurt Schwitters (1887–1948) je jedním z nejznámějších zástupců dadaismu, jeho dílo se však nedá ohraničit rámcem jedné epochy či směru. Kniha zahrnuje výbor poezie z let 1914-1947.
V Reynkově životě, v jeho snech, úvahách, básních i grafikách často sněžilo. Sníh je námětem mnoha jeho děl, jimž dává prostor a jas. K nim patří i básnická sbírka v próze Had na sněhu.
Osudy některých českých básníků jsou dobrodružnější než leckteré akční filmy. K těm opravdu pozoruhodným patří i životní příběh zapomenutého Jana Tumlíře.
Úsměv a smích rozsvěcují svět. Přesně tak působí ilustrace Adolfa Borna a humor Jiřího Žáčka v knížce Láry fáry, třesky plesky. Děti to mají rády. Básničky jsou veselé i něžné, rozpustilé i poučné a krásně se říkají.
