Známý psychiatr a specialista na léčbu návykových nemocí Karel Nešpor má jasno: s úsměvem jde všechno lépe. Ve sbírce odlehčených zamyšlení se s nadhledem věnuje různým tématům a hledá odpovědi na odvěké otázky života.
Adichieová se ve dvou esejích vyrovnává s feminismem a obhajuje jej. Feminismus pro ni není bojem za ženská práva, ale snahou o lepší svět pro všechny.
Kniha rozhovorů se známým historikem, teologem a katolickým knězem Tomášem Petráčkem propojuje řadu světů. Petráčkovy úvahy o dějinách a dějinnosti se proplétají s jeho reflexí současného křesťanství a katolické církve, stejně jako celé společnosti.
Knižní mozaika Příležitostné nápady se skládá z jednapadesáti různorodých střípků čerpajících z autorčiny zkušenosti a poetiky, intuice a vlastního života.
Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani různým aktivistům, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, slabostí, chyb, zbytečných starostí a malicherností.
Významný český novinář a spisovatel Karel Hvížďala slaví v roce 2020 své osmdesáté narozeniny. K této příležitosti vychází mimořádné souborné vydání jeho úspěšných knih pod názvem Věta jako povolání…
Za vším hledej číslo 19.
Nemoc, kterou se během pár měsíců nakazily miliony lidí a která ochromila ekonomiku světa, se jmenuje Covid-19. V reakci na ni se 19 spisovatelů rozhodlo pomoci v boji proti jejím dopadům.
Tomáš Etzler (* 1963) je český novinář, který v letech 2007 až 2014 působil jako stálý zpravodaj České televize v Číně. V roce 1999 začal pracovat pro CNN jako editor zpráv a poté působil pět let jako válečný zpravodaj CNN na Haiti, v Iráku a v Afghánistánu.
Fyzikální podstata etiky plyne ze znalosti zákonů našeho světa a přijatelné představy prostředí, ve kterém žijeme. Úhelným kamenem je tak zvaná temná hmota a temná energie, jejíž existenci dokázali a velikost vypočítali teoretičtí fyzici.
Názvy jednotlivých Monologů jsou ukončeny otazníkem. A ptá se muž moudrý, který si však podržel mladé srdce a dětské oči. Jeho monologisté často mluví vyčítavě, ve vzteku, ba i výsměšně – ale vždy s naléhavou touhou, aby se jejich samomluva změnila.