Větší ego než Apollón, bůh slunce, nemá ani jedna bytost či člověk. Koho by napadlo, že existuje něco, co by dokázalo změnit jeho chování. Až do dne narození spartského prince...
Každé monstrum mělo kdysi tvář dítěte. A někdy… i srdce. Narodil jsem se v pekle. Zpřelámaný, tichý, zbytečný. Dali mi novou šanci. Chtěli ze mě udělat někoho lepšího. Ale někteří z nás jsou příliš po-škození, aby žili normálně.
Neměl jsem v životě nic. A pak mi vzali i to málo, co jsem měl. Teď se vracím, abych se pomstil a ukázal dotyčnému, co znamená přijít o všechno. Nikdy by mě však nenapadlo, že právě dcera mého nepřítele mi zamotá hlavu i celý plán.