Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.
Slavomír Kudláček zachycuje v knížce chod času z pozice někoho, kdo stojí uprostřed proudu. Dny se mění v týdny, týdny v měsíce, měsíce v roky, roky v bezčasí, dobré se mění ve špatné a špatné mizí za ohybem odpuštěno či zapomenuto.
Toto je básnická kniha, která se dobírá podstaty prostřednictvím prožitých textů a zároveň propracovaným jazykovým systémem, který nás vede k tomu, že chceme jednotlivé texty a pasáže pročítat znovu, aniž bychom ztratili vědomí
V tvorbě Miroslava Salavy se snad nenajde jediná báseň, která by nekončila zmařenou pointou — ve smyslu zmar, marnost, beznaděj, nicota. Není to ovšem žádná dekadentní póza, natož pak samoúčelné veršování.
Římský deník spolu s Římskými sonety je holdem Římu, městu, které Vjačeslav Ivanov (1866–1949) považoval za svůj druhý domov. Martin C. Putna Ivanovovy básně doprovodil komentáři, ukázkami vzpomínek Ivanovovy dcery Lidije a doslovem.
Sbírka napsaná uprostřed neklidné Evropy vyhlížející klimatickou katastrofu. Autorka v ní čelí pandemii, mateřství, očekávání společnosti i sobě samé. Píše o vlasech, kamenech, prsou a matkách. Píše o těle, protože to jediné vlastní.
Sbírka Vrstva je výběrem z dosavadní tvorby Terezy Horváthové (1996) a ačkoli básně nejsou řazeny v časové posloupnosti, pozorný čtenář si může všimnout určitého rozpětí mezi texty jednoznačně inspirovanými surrealismem až po básně sevřené, ...
