Legendární střet u Prochorovky v létě 1943, dosud považovaný za největší tankovou bitvu v dějinách, získává ve světle podrobných výzkumů v archivech i terénu zcela jinou podobu, zejména z hlediska ztrát německé i sovětské armády.
Osobnost sedmého československého prezidenta, armádního generála Ludvíka Svobody, je starším generacím dobře známá, generace mladší mají o něm povědomost kvůli kontroverzím doby nedávné.
Autor nastoupil ve věku 18 let, tedy rovnou ze školy, na nejkrvavější úsek Leningradského a Volchovského frontu. Jako voják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstal na živu.
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
Těšínská jablíčka. A ještě kyselá…Mohlo by se zdát, že spojovat něco takového s válkami, byť polozapomenutými, se ani trochu nehodí. A přece asi nejlépe vystihují obsah této knížky.
První samopaly, samonabíjecí zbraně, děla střílející do stratosféry nebo prototyp moderní útočné pušky. Vedle toho zákopové palcáty, zkrácené bajonety, ocelové šipky shazované z letadel a lov na vznášející se balóny. To všechno byla 1. světová válka.