Je nová kniha básní velkého básníka událost? Ano. Pro autora i pro čtenáře. Jiří Žáček k tomu napsal vysvětlující noticku o stavu našeho světa a poezie: Počítače lidem ušetří spoustu času a práce, ale jsou to jen vysoce výkonní idioti.
Deník haiku by mohl se svými staršími bratry říct (a připomenout Karla Poláčka): „Bylo nás pět.“ Přáli bychom si slyšet, jak kterýkoli z nich přidá otázku: „A kolik nás ještě bude?“
Kniha Divočinu slov mi nech… je výborem z nekonvenční a možná provokativní poezie vytvořené nekonvenční a mnohé provokující ženou, myslitelkou Annou Pammrovou (1860–1945).
Čtvrtá básnická sbírka Taša Andjelkovského, jehož prvotina Spálov, vydaná v nakladatelství Torst, byla oceněna Magnesií Literou, má všechny vlastnosti jeho poezie předchozí: maximální slovní úspornost, práci se zámlkami a tichem, ...
Kniha čtyřverší o věcech, ke kterým se vztahují naše zážitky, zkušenosti, myšlenky a city, bez nichž bychom nedokázali žít a v nichž se zrcadlí složitý svět.
Sbírku Osamělý argonaut napsal renomovaný autor Ondřej Fibich mezi lety 2011-2017. Vzdává v ní hold osobnostem, s nimiž se setkal a přivádí čtenáře i na důležitá místa svého života.
Poezie Josefa „Bobše“ Rösslera, podobně jako u dalších undergroundových básníků, odráží dobu, ve které vznikala, i komunitu, s níž byla spojená – její nálady, pocity a postoje. Je to poezie vzdoru, útěku a subverze.
Padlí je sbírka mnoha rovin, lze ji vnímat jako pohled do krajiny, lze ji pročítat s vědomím plynoucího času, nabízí střet s jazykem, kterým se modlí i klne.
