Nejprodávanější knihy nebo omalovánky v roce 2025
dějiny umění

Veřejný prostor a umění mají jedno společné – slouží komunikaci. Město poskytuje veřejný prostor fyzickému pohybu, chůzi, dopravě, ale i setkávání a navazování sociálních kontaktů, je místem vyslovené i mlčenlivé vzájemné komunikace lidí.

Dějiny možná píší vítězové. Muziku však mají na svědomí rebelové. Pro většinu lidí jsou dějiny hudby pouze matným pojmem ze školních učebnic, s nímž má jejich vlastní posluchačský zájem jen málo společného.

Staroměstský mariánský sloup patří k nejkontroverznějším barokním památkám – a to i přesto, že již uplynulo přes sto let od jeho demolice.

Autor pojal poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience.

Meyer Schapiro byl jedním z nejvýznamnějších amerických historiků a teoretiků umění ve 20. století. Kniha představuje obsáhlý průřez Schapirovým dílem, reprezentující velkou část jeho zájmového spektra.

Kolektivní monografie Dějiny umění jsou uměním, kterou k vydání připravila prof. Milena Bartlová, poprvé představuje Václava Viléma Štecha (1885–1974), významnou osobnost českých dějin umění 20. století.

Publikace Lucie Bartůňkové je v tom nejvlastnějším slova smyslu mezioborovým výkonem. Dotýká se dějin umění, zejména ikonografie, dějin architektury a stavebních řemesel, uměleckých technik, ale i řady historických témat.

Rozsáhlá třídílná publikace poskytuje komplexní pohled na vývoj výtvarné kultury středověku a rané renesance v regionu východních Čech v letech 1200 až 1550. Umění tohoto regionu je v takovém rozsahu zkoumáno vůbec poprvé.

O českém výtvarném umění mezi léty 1947 – 1960 nebylo dosud nikdy uvažováno v širším evropském kontextu, který by se vyhnul stereotypu „železné opony“.

Druhý svazek Gombrichových studií o renesanční době a umění spojuje antologie Apellův odkaz a Staří mistři v novém nasvícení.

Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti.

První díl této knihy ukázal, že komunikační systém založený na obrazech vytvořil expandující moderní člověk (Homo sapiens) v paleolitu Evropy, a to poměrně rychle, v daném stadiu své evoluce a v kontextu převratných historických událostí.

Přemýšlení o středověkých starých babách a jejich obrazech má emancipační hodnotu – vysvobozuje nejen z konvencí a pout, ale i z diktátu mladě se jevícího, zdravého, pracovitého a množícího se těla.

Obrazově bohatě vypravená publikace významně rozšiřuje znalosti o Škrétově díle a přibližuje dobový jazyk symbolů a alegorií. Odkrývá rovněž reprezentační a objednavatelskou praxi šlechtických rodin a řádů spojenou s univerzitními studii.

Kniha Umění a emancipace je v českém prostředí prvním uceleným pokusem vyrovnat se s odkazem významného polského intelektuála, jehož myšlenky zůstávají podnětné nejen na poli dějin moderního a současného umění.

Derek Sayer ve své monumentální knize Praha, hlavní město dvacátého století skládá střípky kulturních dějin Prahy a Československa mezi dvěma světovými válkami, aby ukázal, jak zapadají do mozaiky evropských dějin.

Nově revidované vydání slavného souboru studií vlivného historika umění přináší nejen cenné vhledy do diskusí o dějinách umění ve středověku a v renesanci, ale je i cenným příspěvkem k dějinám idejí.

Výběr předložených textů Ivo Kořána byl veden snahou zachytit šíři jeho celoživotního badatelského zájmu. Ivo Kořán zůstává prvním českým uměleckým historikem, který od konce 50. let 20. století systematicky propojoval středověké umění s barokním.

Srovnání Rembrandta s Picassem nevychází z přímého rozboru jejich děl, nýbrž z hodnocení místa, které zaujímají v historickém kontextu. Oba malíři stojí na opačných koncích jedné velké, čtyři sta let trvající vývojové fáze evropského malířství.