Dvacet let je v českých dějinách ideální doba k bilancování. Ve více než stovce krátkých textů sociolog Jan Keller ukazuje, jak nepříjemně dnešní poměry připomínají časy, které jsme si přáli jednou pro vždy překonat.
V 5.svazku ediční řady Eseje, kritiky, analýzy dostává slovo prof. Václav Tille (1867-1937), osobnost, prosazující divadelní vědu jako svébytnou univerzitní disciplínu.
Koncepce herectví uplatněné v tvorbě nejvýznamnějších českých divadelních režisérů 20. století: K. H. Hilara, E. F. Buriana, J. Honzla, J. Frejky, A. Radoka, O. Krejči, J. Grossmana nebo tvůrců Činoherního klubu.
Eseje v této knize vznikaly ze zaujetí pro současné umění a literaturu jako zvláštní formu lidského myšlení - myšlení, ve kterém se smysl nepotvrzuje, ale neustále znovu a znovu objevuje.
Kniha, kterou berete do ruky, je sledem postřehů a úvah o složité skutečnosti ostrovů, jež můžeme s jistou mírou zjednodušení nazvat Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Je to vyprávění o Britech, jejich dějinách a současnosti.
Detailní studie proslulého znalce raného německého filmu o nejdiskutovanějším snímku Fritze Langa „Metropolis“. Autor zde zkoumá okolnosti vzniku a osudy tohoto německého sci-fi velkofilmu, který se měl vyrovnat hollywoodským produkcím.
Prozaik a esejista Josef Jedlička psal v 50. a na počátku 60. let po dobu více než dvanácti let dopisy svému staršímu příteli Václavu Wildovi. Jedličkovy dopisy jsou mimořádným literárním dílem, skutečnou kulturní a společenskou kronikou své doby.
Esej Victora Huga odráží snahu mladého umělce o zásadní průlom v myšlení o umění a je nejdůležitějščím projevem směřování mladé umělecké a intelektuální generace ve Francii první třetiny 19. století
Výběr autorových fejetonů, které se věnují známým i neznámým lidem, s nimiž se autor stýkal, rodičům, dětství, rodné Praze, soukromí vlastní rodiny, všedním i nevšedním věcem a situacím.
Závěrečný svazek Encyklopedie Jiřího Suchého je výběrem úvah, které pronášel Jiří Suchý v rozhlase, později v časopise, ještě později opět v rozhlase a nakonec i v denním tisku.
V druhém svazku svých Různých řečiští pokračuje Ludvík Kundera v „portrétování“ přátel (Jánuš Kubíček, J. M. Tomeš, Jan Grossman, Ivan Slavík, František Foltýn, Ida Vaculková...), více se však přiklání ke svérázným fejetonům.
Problém plastičnosti autor sleduje v dílech amerických minimalistických sochařů, George Segala, Zdeňka Palcra, Miloslava Chlupáče, Karla Nepraše či Stanislava Podhrázského.
