První novodobá publikace souhrnně se zabývající klasicismem ve výtvarném umění. Definuje ho jako pojem a vysvětluje jeho významy od antiky do 20. století.
Monografie o Pavlu Brázdovi mapuje práci tohoto v ústraní tvořícího umělce, jehož dílo se dostalo do povědomí kulturní veřejnosti teprve po Sametové revoluci a do stálé expozice moderního umění NG v Praze až v roce 2000.
Kniha přibližuje historii, poetiku a prostřednictvím rozhovorů a vzpomínek také jednotlivé členy skupiny UB12, do níž patřili významní představitelé českého poválečného umění (V. Boštík, J. John, St. Kolíbal, A. Šimotová a další).
