Na moři Geralt zjišťuje, že tam, kde vedle sebe žijí lidé a nestvůry, platí nevyřčené pravidlo, že zaklínačské řemeslo není pouhým zabíjením monster. Poté co jeho práce na moři nabere krvavý obrat, je Geralt vyplaven na pobřeží cizí nové země.
Další kniha Zeměplošského cyklu. Tak jako novela Pravda vypráví o části Ankh-Morporku - tentokrát o jejím poštovním systému. Objevují se zde postavy, které vystupovaly i v Pravdě nebo v předchozích knihách Terryho Pratechetta, ale i úplně nové.
Svět je v troskách. Když se hroutil, postavili lidé svou spásu – města na obrovských pilířích, chráněná před vším zmarem tam dole. Ale to bylo dávno a nyní nastal čas vrátit se na zem. Jenže povrch je jiný než bezpečné výšiny měst v oblacích.
Lidské enklávy v soustavě Epsilon Eridani sužuje tavomor, virus adaptovaný na kybernetiku a nanotechniku. Kdysi bohaté žlutozemské město Kaldera bylo napadeno také.
Malé městečko odřízne od okolního světa neproniknutelná bariéra neznámého původu a obyvatelé jsou náhle ponecháni svému osudu. Ovzduší je postupně znečišťováno, zásoby se tenčí, energetické zdroje docházejí, pokusy o proražení bariéry jsou marné.
Strašák už stačil zjistit, že v Pustině bude obří hmyz jeho nejmenší problém. Lidé jsou totiž mnohem horší. Všechny noční můry z minulosti se vrátily, a ještě přibylo pár nových.