Naposledy u nás vyšla antologie moderní americké poezie v roce 1989. Výbor Dítě na skleníku se rychle stal vyhledávanou a oblíbenou knihou. Poezie sice není masovou záležitostí, nicméně po pětatřiceti letech cítíme, že tu něco významného chybí.
Ondřej s partnerkou Monikou přijíždí do rodných Rychlebských hor. Zdědil tu dům po babičce a těší se, že mu to do života přinese nové příležitosti. Vrací se také Jan, který s sebou ale místo nadějí veze staré rány.
Hluboko v zapadlých končinách brazilského venkova vyrůstají sestry Bibiana a Belonísia, dcery porodní báby a léčitele, který je zároveň duchovním otcem místní afrobrazilské komunity.
Nejen pod svícnem, ale i pod rybářskou lampou je největší tma.
V listopadové Katánii nezvykle vane scirocco a dva přátelé se vracejí z nočního rybolovu bez úlovku, zato s podezřením, že byli svědky čehosi nekalého.
Padesát dva týdnů, tolik času má desetiletá Mona, aby objevila všechnu krásu světa. Každou středu ji její dědeček Henry po škole do bere galerie, aby se tu společně ponořili do jednoho uměleckého díla.
Tempo změn je dnes rychlejší než kdy dřív. Technologie a umělá inteligence přinášejí obrovské příležitosti – ale zároveň chaos, tlak a nejistotu. Jak se v tom neztratit?
Hitlerovo spojenectví se Stalinem, známé jako pakt Ribbentrop-Molotov, nebylo jen dočasným příměřím mezi oběma totalitními mocnostmi, ale prakticky umožnilo nacistickému Německu rozpoutat druhou světovou válku v podobě napadení Polska ...
Nyní, na začátku 21. století, se začínají šířit obavy, že nastupující hospodářská síla Číny a Indie znamená konec Západu jako globální supervelmoci. Jsou tyto obavy opodstatněné?
Nikdo by nikdy neměl obviňovat nikoho z obětí, to je jistá věc, mnozí z lidí, které máme okolo si prožili strašné věci. Nikdo by však neměl oběť podporovat v tom, aby jí zůstala.