Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
Šestnáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky je soustředěn k jedinému tématu – k osobnosti G. W. F. Hegela. Základem souboru je rukopis přednášky, jíž Patočka ve školním roce 1949/1950 nedobrovolně na dvacet let uzavřel své pedagogické působení.
Škvíry existence polské filosofky Jolanty Brach-Czainy jednoznačně patří k nejvýznamnějším filosofickým či šíře humanitním polským spisům nejméně za poslední půlstoletí.
Žít v přítomném okamžiku je podle Eckharta Tolleho pravá cesta ke štěstí. Nemá smysl trápit se minulostí a vynakládat úsilí vzhledem k budoucnu, když opravdový život se odehrává právě nyní a pouze teď s ním můžete něco udělat.
Čtvrtý svazek obsahuje základní taoistické triády (Laozi, Zhuangzi, Liezi) i jejich filosofické a náboženské rozpracování v komentářích (Han Fei, Wang Bi, Guo Xiang, Xiang´er a další).
Významný americký satanista Anton Szandor LaVey (1930 – 1997), byl zakladatelem a veleknězem Církve Satanovy. Svoje stěžejní dílo, Satanskou bibli, napsal v roce 1969 a nabízí v ní svůj pohled na satanismus jako na životní filosofii.
Autor zpracovává zrození legendárního motivu posledního císaře jako apokalyptické figury spojované s koncem světa a druhým příchodem Krista a Posledním soudem.
Kniha zevrubným způsobem pojednává o specifických podobách ženské zbožnosti především v období 13. a 14. století. Pronikavě přitom ukazuje, jak byla ženská zbožnost a ženská askeze provázána s ženským vztahem k jídlu.
Kniha interpretuje Nietzscheho filosofii novým způsobem: její rozporuplnost, kterou většina výkladů kritizuje, zastírá nebo rozpačitě přechází, autor nejen přijímá – právě v ní odhaluje vodítko k dynamickému jádru Nietzschova myšlení.