Původnost těchto básnických kusů ze sbírky Bezejmenný tok je sympatická svou, snad možno říci, žensky jemnou diferencí mezi emocí a rozumem, mezi expanzí vůči světu a niterností, mezi tím, jak lyrický subjekt vnímají druzí, ...
Tato sbírka básní zachycuje tříletou cestu emocemi dospívání – láskou, smutkem, žárlivostí i nepochopením. Inspirací bylo divadlo a lidé,
kteří autorku obklopovali. Kniha je nejen osobní zpovědí, ale i poděkováním těm, kdo stáli u jejího zrodu.
Deník haiku by mohl se svými staršími bratry říct (a připomenout Karla Poláčka): „Bylo nás pět.“ Přáli bychom si slyšet, jak kterýkoli z nich přidá otázku: „A kolik nás ještě bude?“