50 let Básnění

Kateřinu Cajthamlovou má asi většina lidí spojenou hlavně s televizí, zdravým životním stylem a pořady, ve kterých působila jako přísná, ale zároveň lidská a spravedlivá odbornice. O to víc mě překvapilo, když se mi do rukou dostala její kniha 50 let Básnění a já objevila úplně jinou stránku její osobnosti. Ne lékařku nebo výživovou poradkyni, ale citlivou, vnímavou ženu, která celý život vypisovala své emoce, bolesti, lásky i životní zvraty do básní jako svého deníku.

Kniha je vlastně takovou osobní sbírkou života. Najdeme tu básně a různé citáty z období od jejích třinácti až do padesáti let a je zajímavé sledovat, jak se mění nejen témata, ale i samotný pohled na svět. Objevují se tu vzpomínky na Žižkov, studium, vztahy, manželství, rozchody, hledání sebe sama i období velkých životních zlomů. Nepůsobí to jako nějaká strojená poezie „pro efekt“, ale spíš jako velmi osobní deník psaný verši.

Hodně mě překvapilo, jak vyzrálé jsou už první básně napsané ve třinácti a čtrnácti letech. Některé myšlenky mají obrovskou hloubku a člověk skoro nechce věřit, že je psala tak mladá dívka. Bylo v tom něco autentického a syrového, co mě bavilo možná ještě víc než dokonale vypilované básně.

Nejsilněji na mě působila část Počátek a smutná naděje prvního manželství. Tam jsem asi cítila největší emoce – zklamání, naději, bolest i určitou touhu věřit, že věci ještě mohou dopadnout dobře. Některé básně byly až překvapivě otevřené a měla jsem pocit, že se dostávám autorce do hlavy.

Moc se mi líbila i myšlenka, kterou autorka v knize zmiňuje – že psaní básní pomáhalo utlumit bolestné pocity ve prospěch tvůrčího rozumu a fantazie. A přesně to je podle mě v celé knize cítit. Není to jen sbírka básní, ale určitý způsob vyrovnávání se se životem. Některé texty jsou smutné, jiné nostalgické, některé jemně ironické, ale všechny působí velmi osobně.

Kniha je navíc doplněná různými citáty a úvahami, které celé čtení hezky propojují. Díky tomu nepůsobí jako klasická básnická sbírka, kterou člověk jen „prolistuje“, ale spíš jako intimní nahlédnutí do jednoho života napříč desetiletími.

Nejsem člověk, který běžně sahá po poezii, a možná právě proto mě tahle kniha překvapila ještě víc. Četla se mi mnohem lépe, než jsem čekala, protože v ní nebyla žádná snaha ohromit složitostí. Spíš upřímnost, emoce a obyčejný život převedený do veršů.

50 let Básnění pro mě bylo velmi milé a nečekané překvapení. A myslím, že právě lidé, kteří mají Kateřinu Cajthamlovou zaškatulkovanou jen jako známou doktorku z televize, mohou být z téhle její stránky možná překvapeni úplně stejně jako já. 📖

Tato básnická sbírka je výpovědí ženy, která se nebála milovat, ztrácet, hledat, padat ani znovu vstávat. Nahlédněte do života autorky, který pro nás nechala otevřený.

První věc, která vás na knize zaujme, je určitě to, jak je nádherně graficky zpracovaná. Nejen nádherné ilustrace, ale i to, jak každá stránka nese určitý otisk z původních deníků autorky. Dýchne na vás autentičnost a užijete si čtení o to víc.

Celkově je to hodně osobní. Nejen že autorka ukázala své zápisky, které pro ni byly vlastně i deníky, ale hlavně ukázala své pocity a odhalila své nitro. Básně jsou jednoduché, ale o to více jasné a vy se do nich můžete vcítit a hned pochopíte, co autorka chtěla říct a vyjádřit. Kromě básní jsou tu i citáty a úryvky z knih, které Kateřinu v průběhu života inspirovaly.

Při čtení jsem si vzpomněla na své vlastní deníky i pokusy o básně a mám chuť je zase jednou najít a znovu pročíst. A to je skvělé, když ve mně kniha vyvolá emoce a vlastní vzpomínky.