Kniha Na obranu dějin představuje v Evansově díle zdánlivou výjimku. Ve skutečnosti však odráží jeho hlubokou znalost moderního dějepisectví a soudobých teoretických přístupů.
Tématem této publikace je fungování vazební vojenské věznice v letech 1948 až 1950, která vešla do dějin pod názvem Domeček a dodnes šokuje krutými poměry, které zde panovaly.
Kniha se věnuje působení šlechty ve veřejném životě Československé a Rakouské republiky v období mezi světovými válkami. Pozornost soustředí především na její činnost v obou armádách, diplomacii a politice těchto států.
Kniha Teorie a narace navazuje na
autorovu monografi i Dějepisectví mezi
vědou a vyprávěním. Autor se zamýšlí
nad literárností historického textu,
zkoumá vztah mezi dějinami, pamětí
a vyprávěním a kriticky glosuje teoretické
přístupy.
Východiskem publikace jsou dramatické události roku
1956 – odhalení Stalinových zločinů na XX. sjezdu KSSS,
bouře polských dělníků i protikomunistické povstání maďarského
lidu.
Brilantní kulturně historická studie
pojednává o záhadných vraždách,
které v 60. letech 18. století děsily
francouzský venkov a jejichž oběťmi
byly především mladé ženy a děti,
a o následném zrodu legendy o krvelačné
zvířecí bestii.
