Autor ve svých výlučně černobílých komiksech plných ostrého světla a temných vržených stínů nabízí znepokojivé delirické vize, v nichž se prolínají přetavené ozvěny triviální populární kultury, civilizačních úzkostí i doposud mentálně nezpracovaných
"Pomsta je sladká.
Anebo ne?
Píše se rok 1504 a Vilém truchlí nad ztrátou manželky. Svůj žal utápí v alkoholu, zanedbává sebe i své panství a touží po spravedlivé odplatě. Proto se rozhodne unést dceru muže, kterého viní z manželčiny smrti.
Román se odehrává v době velkého ukrajinského hladomoru z let 1932 a 1933. Příběhem provázejí tři postavy – Dusja, Svyryd a Solja – jejichž osudy se postupně propojují a gradují spolu s vrcholícím hladomorem.
Ve zchátralé textilce je nalezena mrtvá dívka. Vyšetřování okolností souvisejících s jejím úmrtím se ujímá Hana Vítková a David Winkler. Zprvu jasný případ nehody postupně komplikuje zjištění, že před lety zemřela za podobných okolností jiná žena.
Na okraji lesa se najde ohořelé luxusní auto. Když na místo dorazí policie, s překvapením zjišťuje, že ve voze je mrtvola a že požár s největší pravděpodobností nebyl nehodou, ale snahou o zahlazení stop.
Na výběr z Pepíčkových drobných textů, povídek, záznamu hovorů je nutno hledět jako na marginální poznámky, útržky či komentáře k jeho vlastnímu životu.
Na královského písaře Jiřího Adama z Dobronína se obrátí jedna ze staroměstských měšťanek a stydlivě přizná, že se její sestra Adelheida před lety provdala za berounského kata. Nedávno její muž zemřel a odkázal jí cosi podivného.
V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově.