Poezie Ireny Henzl Velichové jasně vystupuje z šedi básnické nadprodukce, kterou je současný literární trh zahlcen, a proto by neměla uniknout naší pozornosti.
Jeden kluk z vesničky Květušín je básnická sebranka prapodivných postaviček zdržujících se převážně v českých vesnicích, městech, na hradech u řek či pohoří.
Po roce 1989 nevyšla žádná kniha pražské poezie. Až nyní. Antologie Každý ji zná tak bude maskovaná představuje 66 básní o Praze od 56 současných českých básníků a básnířek. Zastoupeni jsou autoři několika generací,...
Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu.
Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá.
Jean-Gaspard Páleníček představuje v básnické sbírce Mater speciosa své francouzské texty z let 2011–2017 s jejich paralelními překlady do češtiny, na kterých spolupracoval s Ivanem Matouškem.
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky.
