Pátá prozaická kniha Mileny Slavické je velmi osobním vnitřním rozhovorem autorky a adresátky psaný formou fiktivních dopisů psaných anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Kniha se dotýká těch nejdůležitějších životních témat.
Po atentátu na Heydricha je msta ze strany Němců velmi krvavá a Praha se ocitá v sevření strachu. Mladá Lída se za těchto okolností nedobrovolně uchyluje ke své tetě daleko na venkov.
Marie Škrdlíková je mimořádný přírodní úkaz. Její povídky voní půdou, kořeny, stonky, listy i květy a
rozrůstají se v louku, po které putují stíny mraků. Tady musíme ulehnout a být znovu dětmi.
Cyril s Metodějem mají nejen u nás spoustu soch. Číst o sochách se strnulým výrazem ve tváři však velká zábava není.
Soluňští bratři proto udělali v této knize úkrok stranou a jsou z nich normální lidé s přednostmi i drobnými nedostatky.
Povídky předních českých spisovatelek a spisovatelů. Jak se vyrovnat se situací, že je váš táta někdo jiný, než jste si celý život mysleli? Co když na vás sestra nikdy nepřestane žárlit?
