Co kdyby pohádkový hrneček vařil místo kaše zmrzlinu? Kam zlé jezinky zavřou Smolíčka? Do klece, nebo do penálu? Přinese slepička kohoutkovi obyčejnou vodu, nebo limonádu? A co slupne liška?
Pátá prozaická kniha Mileny Slavické je velmi osobním vnitřním rozhovorem autorky a adresátky psaný formou fiktivních dopisů psaných anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Kniha se dotýká těch nejdůležitějších životních témat.
Po atentátu na Heydricha je msta ze strany Němců velmi krvavá a Praha se ocitá v sevření strachu. Mladá Lída se za těchto okolností nedobrovolně uchyluje ke své tetě daleko na venkov.
Marie Škrdlíková je mimořádný přírodní úkaz. Její povídky voní půdou, kořeny, stonky, listy i květy a
rozrůstají se v louku, po které putují stíny mraků. Tady musíme ulehnout a být znovu dětmi.
Cyril s Metodějem mají nejen u nás spoustu soch. Číst o sochách se strnulým výrazem ve tváři však velká zábava není.
Soluňští bratři proto udělali v této knize úkrok stranou a jsou z nich normální lidé s přednostmi i drobnými nedostatky.
