Vítězná divadelní hra prvního ročníku Souboje španělských dramatiků (La batalla), který pořádají Instituto Cervantes a Městská divadla pražská. Královna Esmeralda nenávidí muže za to, že ji celý život ignorovali a utlačovali.
Světoznámý historik náboženství Mircea Eliade (1907-1986), jehož odborné dílo i poválečná tvorba prozaická jsou českému čtenáři známy už téměř v úplnosti, se nyní představuje i jako dramatický autor.
Tuto „hořkou“ komedii známe také pod názvy Veta za vetu nebo Půjčka za oplátku. Příběh o zneužití moci, nezřízené vášni a odpuštění nahlíží do vévodského dvora, nevěstince i vězení ve zkorumpované Vídni.
I v tomto Lorkově dramatu, které tvoří trilogii s jeho Domem Bernardy Albové a Krvavou svatbou, nacházíme hluboké porozumění pro osudy žen a jejich těžké postavení na španělském venkově na počátku dvacátého století.
Filmařskou trilogii tvoří dramatické texty FA(R)MU, FAMUSTEIN a NAPROTI FAMU. U všech tří her se setkáváme s autorovým silným a živým stylem, nesmlouvavým kriticismem a nelítostným humorem.
Dr. Stockmann, lékař v lázeňském městečku, zjistí, že léčivá voda je znečištěná a ohrožuje zdraví pacientů. Za svým zjištěním, které má potvrzené výsledky z laboratoře, si rázně stojí.
Hra rakouského dramatika Schnitzlera z konce 19. století je obrazem Vídně své doby, podobně jako díla malířů Klimta a Schieleho. Dlouho čekala na uvedení, její premiéra byla pochopena jako veliký skandál. Tvoří ji deset dialogů mužů a žen ze všech sp
Psaním rozhlasových her se Milan Nápravník začal intenzivně zabývat po roce 1968, poté co emigroval do Západního Německa. Texty pro rozhlas představují v rámci jeho tvorby zcela zapomenutou oblast, a nutno podotknout, že zcela neprávem.
