Filozofové rádi vyprávějí smyšlené příběhy. Používají je jako argumenty, jimiž podporují tvrzení o světě, o společnosti, a také o tom, jak bychom měli či neměli jednat. Říkají tomu myšlenkové experimentování.
Ve dvou přednáškových cyklech z třicátých let Karl Jaspers poprvé soustavně představil myšlenku obemykajícího – toho, co zahrnuje všechny horizonty a co se ani ve zkušenosti, ani v myšlení nemůže stát předmětem.
Všechny eseje této sbírky krouží kolem otázky, jaká etika, jaká politická kultura a jaký způsob vlády odpovídá antropocénu – věku odpovědnosti člověka za planetu Zemi.
Kde najít radost? Odkud získat sílu? Jak čelit různým strachům? Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka? A co si počít s depresivními myšlenkami, které se stále vracejí?
Každý, kdo se chce systematicky věnovat dílu Gillesa Deleuze, se musí vypořádat se skutečností, že kontinuita jeho myšlení je nabourána mnohými zlomy, z nichž tím největším je úzká spolupráce s Félixem Guattarim a neodlišitelnost obou autorů.
Tato kniha je první českou monografii, která se systematicky a kriticky věnuje pojetí morální odpovědnosti v díle židovského filosofa Hanse Jonase (1903–1993).
Ne vždy je dobře rozuměno rozdílům ve filosofii Martina Heideggera před a po obratu (die Kehre) v jeho myšlení, a to včetně proměny chápání klíčového pojmu „das Dasein“ (pobyt) či užití pojmů nových, jako „das Ereignis“ nebo „das Gestell“.