„Uchopit, lovit, polapit. Slovo musí pořádat hon na věc. Báseň nebo hudba se musí zmocnit emoce, jako by to bylo zvíře, zvíře, ve které nevěříme, zvíře inspirace.“
Modlitební kniha ztracených sudetských obcí, kancionál vytěsněných hlasů, výkaz o umírání venkova, v němž se stále ještě trochu zpívá – to je básnický debut Obecní amplióny Michala Grace, neúnavného tuláka a Ostravana se silnými venkovskými kořeny.
Druhá básnická sbírka petyi stach zachycuje prožitky spojené s transgender coming outem a vnitřní i sociální tranzicí. Zachycuje cestu od uzavřené samoty k euforii z autentického projevení sebe sama, ke queer joy spojené se sebepřijetím.
Výbor vyjímá ze zápisků Ch. Morgensterna ty, jež jsou nejtěsněji spřízněné s jeho dodnes živou a působivou poetikou, a od tematického uspořádání se vrací k čisté, tematicky „přeskakující“ chronologii, která zvoleným aforismům navrací původní živost.
„Aby tě už nešvihaly jenom konce větví / aby tě švihaly už i kořeny pod zemí!“ Podobných zvláštních „zakletí“ přináší nová
básnická Jaromíra Typlta víc...
Druhá sbírka Štěpána Hobzy San Escobar navazuje na debutové Ferrari v džungli (Literární salon, 2018), tj. postmoderně mísí vysoké a nízké, minulé a přítomné, vznešené a směšné.
Miroslav Černý (*22. května 1977) přednáší anglistiku a amerikanistiku na Ostravské univerzitě. Je autorem třiceti tří knih různých žánrů: básnickými sbírkami počínaje a vědeckými monografiemi konče.
Individuální a globální. Strany téže kostky, kterou Tomáš Král skládá z obrazů vyprázdněných osobních vztahů, narušené intimity a paradoxů dnešního světa, nazíraného jakoby zpoza displeje...
