Během letního pobytu Jiřího Adama
z Dobronína s manželkou na tvrzi jejích
rodičů v Panské Lhotě dojde ve zříceninách nedalekého hradu Rokštejnu k vraždě
faráře Ignáce. Ale nejen to, na hradě se
v noci objevuje tajemná postava mnicha.
Kniha patří mezi rané a často opomíjené romány Terryho Pratchetta – a přesto už v ní pulzuje vše, díky čemu je jeho tvorba tak výjimečná. Ironický nadhled nad lidstvem i jeho institucemi, hravé zacházení s logikou i absurditou.
To já jsem uměním je pronikavý a překvapivě vtipný výbor povídek, které česky doposud knižně nevyšly; povídky spisovatele, který dokázal ze své vnitřní nejistoty, zoufalství i sebezničující ironie vytvořit literaturu mimořádné síly.
Tragický příběh nerovné lásky šlechtice a měšťanské dívky, která je v rozporu s morálkou knížecího dvora, patří mezi vrcholná díla německé klasické dramatiky.
Fiktivní příběhy skutečných lidí, v dějinách, které možná nejsou tak vzdálené. I když se mnohé války udály „tam někde“ a ne „přímo tady“, a vypadá to, že se nás netýkají, nesou historická poselství a mění historické osudy. Právě proto jsou naše.
Kromě bolestných otázek viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky netradičního vztahu matky a dcery.
V ulicích, kavárnách a bytech Trenčína se setkává několik postav. Pohybují se mezi minulostí, přítomností a světem vzpomínek. Čas je zde pružnou entitou, kterou zabydlují sympatické postavy se vzájemnými vazbami.