Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606–1669) nesporně náleží k největším uměleckým osobnostem všech dob. Jako mistr malby, kresby i grafiky dokázal překlenout hranice technik i žánrů.
Autor v této studii představuje nástup epistemologického modelu na konci devatenáctého století, založeného na čtení zdánlivě nepodstatných, nepatrných detailů coby symptomů nějaké komplexnější, přímo nepřístupné skutečnosti.
Publikace je druhým dílem historického vylíčení proměn akademického oboru dějiny a teorie umění v dnešní České republice a zabývá se dvaceti lety tzv. normalizace. Navazuje na první díl Dějiny českých dějin umění 1945–1969.