Robert Fulghum absolvoval několikaměsíční taneční školu tanga přímo v Argentině. A celou tu dobu mu v hlavě zrála kniha povídek v nichž zkoumá potřebu člověka reagovat fyzicky na hudbu.
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.
Nové, samostatné vydání lyrizovaného románu z roku 1930. Ústřední dvojice postav této knihy symbolizuje základní antinomii Hessova díla: protiklad člověka duchovního a člověka smyslového.