Každé blues je dobré, když je dostatečně blues. Cesta dolů k řece plné modré vody není jenom čirý smutek, zklamání a rezignace. Blues je nekonečno poezie. Nekonečno životů, nekonečno nálad, nekonečno výhledů za utajený obzor.
Upravené vydání přináší výběr autentických básní a kreseb židovských dětí z ghetta Terezín, doplněných o nově zjištěná historická fakta. Grafické zpracování klade zvláštní důraz na větší a kvalitnější reprodukce dětských kreseb.
Autor v této sbírce pokračuje v provázení svých čtenářů krok za krokem stezkami, kterými se ubírá jeho duch, a přibírá je k účasti na svém putování za pravdou a smyslem života.
Soubor výňatků z milostných dopisů Azurový inkoust je svědectví o tragické lásce z dávných let, vtělené do projasnělého slovesného tvaru. S citlivým doprovodem kreseb ostravské malířky Hany Puchové...
Deník haiku by mohl se svými staršími bratry říct (a připomenout Karla Poláčka): „Bylo nás pět.“ Přáli bychom si slyšet, jak kterýkoli z nich přidá otázku: „A kolik nás ještě bude?“
Pestrá knížka veršů a příběhů z pera nezapomenutelného Josefa Kožíška. Jeho verše o dětech, zvířátkách, ročních obdobích i různých činnostech jsou stále krásné. Pojďte se s nimi seznámit.
Karla Erbová napsala soubor básní Lampářka hudba v rozmezí let 1985–1986. K uveřejnění došlo v 90. letech v podobě bibliofilie, kterou vydala vlastním nákladem autorka, samostatného knižního vydání se práce dočkala až nyní.
Nejezděte na vesnici za babičkou, raději tam rovnou vyrůstejte, dokud si nezačnete všímat, kde to vlastně jste. Je tohle dospělost, ptá se trávy ve stráni mladý muž s kosou. Ano, odpovídá mu stráň.
V pořadí čtvrtá básnická sbírka Josefa Hrdličky (1969) MOST přes MOST shrnuje básně, které vznikly z větší části v letech 2021–2024. Určitým průběžným tématem sbírky, je propojování nespojitelného, vytváření jakéhosi silnějšího spojení.
Vepkhistkhaosani, epická báseň, která v češtině nese název Muž v Tygří Kůži, je mistrovským literárním dílem světového významu, jehož autorem je gruzínský spisovatel, básník a státník 12. století, Šota Rustaveli.
„Uchopit, lovit, polapit. Slovo musí pořádat hon na věc. Báseň nebo hudba se musí zmocnit emoce, jako by to bylo zvíře, zvíře, ve které nevěříme, zvíře inspirace.“
