Je tomu více než sto let, co se vydal Haškův Švejk do světa, aby se stal nejpřekládanější knihou české literatury vůbec. Tento „sešit“ esejů boří mýty, a to nejen tím, že jde o texty z nejlepších, jaké byly na téma Hašek-Švejk dosud napsány.
Po svém debutu, vzpomínkové knížce Flashky (Praha, Torst 2014), vydala Eva Zábranová (* 1964 v Praze) povídkovou knížku Cesty (Praha, Torst 2015). Její třetí kniha Chtíč je koláží textů divokých, svědeckých i provokativních, dějových i úvahových.
Někde za hranou ticha, tam, kde se sny rozplývají dřív, než se narodí, existují světy tolik podobné tomu našemu, že je téměř nemožné je od sebe rozeznat. A přece jsou si navzájem vzdálené jako úsvit a soumrak.
Kniha (místy s přiměřenou dávkou humoru) popisuje dvanáct kriminálních příběhů probíhajících na pozadí historických válečných a poválečných událostí v období od září 1938 do prosince 1947.
Isabela je stále zamilovaná do Kryštofa, přemítá, jak udělat, aby o ni stál. Ale nechce už být smutná. Sejde se s bývalou kamarádkou Martinkou a přes ni pozná partu kluků, věnujících se graffiti.
Poloviční Rom Dezi a poloviční Vietnamec Tran, dva outsideři z rozpadlých rodin, mají společnou zálibu v pozorování noční oblohy. Zatímco si jejich spolužáci z maloměstského gymplu užívají mládí a výhod blahobytu, oni trčí v paneláku na periferii.