Gabriela Slováková, někdejší ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, v řadě rozhovorů s ženami ve výkonu trestu i po něm odkrývá příběhy o temnotě, naivitě a pošetilosti, ale také naději a síle podané ruky.
Kde zůstaly ženy? napadlo Aleše Palána během příprav budoucího knižního projektu. Jeho protagonisty budou totiž bez výjimky samí muži, kteří zvolili útěk jako formu osvobození od okolního světa, aby si mohli stvořit ten vlastní. Copak ženy neutíkají?
Životopis, jehož autorkou je dcera Skłodowské Eve, není jen popisem její vědecké dráhy, ale také pohledem zevnitř, plastickým vylíčením celé osobnosti této výjimečné ženy, jejích nadějí i zklamání, radostí i bolesti.
To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici.
Vstříc tomu nejúžasnějšímu dobrodružství!
Dva roky prázdnin. Tak bych shrnula období, kdy jsem měla to štěstí nasadit červený klobouček a prolétat svět křížem krážem. Vytvořit si ty nejkrásnější vzpomínky a na vlastní kůži se přesvědčit, že láska i hory (a pouště) přenáší.
Ve své knize, která je víc než jen memoárovou literaturou, nám Edith Egerová předkládá nejen napínavý a působivý příběh vlastního života, ale také inspirativní příběhy svých pacientů.