Román polské autorky Agnieszky Szpily Bosorky může na mnohé působit jako zjevení. Drzost, otevřenost a naštvanost, s níž píše, se nejspíš nebude všem líbit a mnozí čtenáři či čtenářky ji nemusejí skousnout.
Branka rodinného domku v jednom severomoravském městě je v ponurých časech pozdní normalizace symbolickým východem z vězení, jelikož pozemek je ze třech stran obehnán zdmi kasáren sovětských okupantů.
Když byla osmašedesátiletá Gisèle Pelicot předvolána na policii, netušila, že její dosavadní život právě končí. Manžela, s nímž strávila padesát let, přistihla ostraha supermarketu při natáčení záběrů pod sukněmi žen.
Pohyblivý svátek, v němž autor vzpomíná na bujará léta strávená v Paříži, vyšel až posmrtně roku 1964. Jeho memoárové črty sugestivně zachycují atmosféru města dvacátých let minulého století a obsahují i portréty řady osobností uměleckého světa.