Pohyblivý svátek

„Ale Paříž je věčná a vzpomínky každého člověka, který tam žil, se liší od vzpomínek všech ostatních. Vraceli jsme se do ní znova a znova, ať jsme byli, kdo jsme byli, ať se měnila, jak chtěla, či ať bylo těžší či lehčí se tam dostat. Paříž vždycky stála za to a člověku se všechno, co do ní dal, vrátilo.“ - Ernest Hemingway

Pohyblivý svátek (1964) je vzpomínkovou knihou, ve které slavný spisovatel líčí bohémský život umělců v Paříži dvacátých let minulého století. Působivě zachycuje atmosféru města i portréty řady osobností uměleckého světa, například Francise Scotta Fitzgeralda, Jamese Joyce nebo Gertrudy Steinové. Pohyblivý svátek je kniha stárnoucího muže, který se v době sílící vnitřní krize ohlíží do let, kdy překypoval životním i spisovatelským elánem. Název knihy odkazuje na křesťanské svátky, jejichž datum není pevně stanoveno v kalendáři. Vybrala jej Hemingwayova manželka Mary Welsh podle spisovatelova výroku: „Pokud má člověk to štěstí, aby žil zamlada v Paříži, potom ať půjde v životě kamkoliv, zůstane všude s ním, protože Paříž, to je pohyblivý svátek.“ Hemingway začal dílo psát roku 1957 na Kubě, kde je také o tři roky později dokončil. Vyšlo však až po jeho smrti. Editovaná verze knihy z roku 2009 vyvolala vlnu kritiky z důvodu celé řady změn, které byly v textu provedeny. Spisovatelův přítel A. E. Hotchner dokonce toto vydání ironicky označil za „Pohyblivou knihu“. Po teroristických útocích v Paříži lidé pokládali Pohyblivý svátek mezi květiny na Place de la République, před bar Carillon a klub Bataclan, jako připomenutí, že Paříž je věčná.