Je-li Derridova diferance zároveň odstupem, spacializací, a odkladem, temporalizací, pak nám sama nabízí způsob, jak po letech číst jeho rané texty, jejichž výbor se českým čtenářům dostal do rukou poprvé v roce 1993.
V očích moderních lidí jsou hereze považovány za přežitek z dob dávno minulých – něco, s čím se církev již nemusí potýkat. Henryk Pietras SJ dokazuje, že to tak samozřejmé není.
Pětice kapitol Vegettiho knihy je označena klíčovými pojmy řeckého politického diskursu: pléthos čili množství, nomos čili zákon, kratos čili síla, areté čili zdatnost a epistémé čili vědění.
výcarský filosof a esejista Denis de Rougemont (1906–1985) patřil k nejproslulejším evropským intelektuálům 20. století. Jeho zdaleka nejslavnějším dílem zůstává Láska a Západ.
Kniha interpretuje Nietzscheho filosofii novým způsobem: její rozporuplnost, kterou většina výkladů kritizuje, zastírá nebo rozpačitě přechází, autor nejen přijímá – právě v ní odhaluje vodítko k dynamickému jádru Nietzschova myšlení.
Publikace přináší překlad dvou věroučných konstitucí IV. lateránského koncilu (1215), dekretálů Firmiter a Damnamus, jež obsahují nově formulované vyznání víry katolické církve a zpřesněné učení o Boží Trojici.
Milánský biskup Ambrož v Hexameronu představuje nejen významný pramen pro poznání teologického myšlení rané církve, ale i inspiraci pro současné úvahy o vztahu člověka k Bohu a světu. Latinsko-české vydání s úvodní studií a komentářem Davida Vopřady.
Humovo Zkoumání principů morálky patří společně s Aristotelovou Etikou Nikomachovou a Kantovými Základy metafyziky mravů do kánonu evropské morální filosofie.
