Texty Zimní knihy o lásce vznikaly původně jako odpověď Dory Kaprálové na prózu maďarského spisovatele Petera Esterházyho Jedna žena. Kaprálová každý den napsala jednu vinětu s vlídnou vidinou, že si jednoho dne P. E. texty přečte a bude potěšen.
Hlavní hrdince Ditě Hamáčkové opilé sudičky Hněvka, Žizňava a Kvašena v den jejího narození předpověděly, že bude absolutní budižkničemu a provdá se za výstavního alkoholika z pohraničí, za katastrofální existenci.
Kateřinu a Katku od sebe dělí čtyři sta let. Přesto se jednoho rána probudí v těle té druhé. Ocitají se v cizím prostředí, mezi naprosto neznámými lidmi.
Hluboko v lese, kde si jezevci staví nory a lišky se tiše plíží vysokou trávou, bydlí jezevec jménem Jezi. Žije obyčejný jezevčí život – honí králíky, staví podzemní chodby a sní o ztracené lásce.
Fejeton nebo též hezky česky podčárník má čtenáře především oblažit a osvěžit. Nabídnout zábavnou formou neotřelý pohled na běžnou či zdánlivě banální skutečnost.
Domníváte se, že jste doma v bezpečí? Že vám nic nehrozí? Stejně smýšlela i sedmadvacetiletá Laura Králová. Bezproblémová a nezávislá mladá žena. Přesto byla jednoho květnového rána nalezena na podlaze ve svém obývacím pokoji. Uškrcená.
Ač by se mohlo zdát, že o Arnoštu Lustigovi už bylo řečeno vše, spisovatelka a publicistka Ladislava Chateau ho v rozhovorech, jež s ním vedla na sklonku jeho života a během jejichž vzniku se s ním spřátelila, představuje zcela jinak.
Miko Syrový slaví dvě desítky let své policejní kariéry. Tedy slavil by, pokud by zrovna neležel v nemocniční posteli. A tak alespoň vzpomíná na dobráky i nebožáky, kteří prošli jeho detektivním životem.
