Smíchovská balada. Jedna z klíčových próz české literatury 90. let, která se dočkala i filmového zpracování, vychází s původními linoryty Michala Cihláře a v grafické úpravě Juraje Horvátha.
Robert Fulghum absolvoval několikaměsíční taneční školu tanga přímo v Argentině. A celou tu dobu mu v hlavě zrála kniha povídek v nichž zkoumá potřebu člověka reagovat fyzicky na hudbu.
Kniha vypráví příběh prazvláštně nadaného chlapce Owena Meanyho, posmívaného mezi svými vrstevníky, ze kterého se však posléze stává mladík nebývalé autority, prorok, jenž prožívá absurdní novodobou paralelu s životem Ježíše Krista.
Třetí próza Emila Hakla líčí setkání dvaačtyřicetiletého Jana Beneše s otcem. Zaznamenává jejich vzájemný rozhovor, který se odehrává během jednoho odpoledne a večera. Kniha obdržela cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Próza volně navazuje na novelu O rodičích a dětech. Jde o tři vzájemně provázané hořce ironické povídky."Tahle knížka se Haklovi skutečně povedla - je to nejlepší z letošních českých próz.", A. Horáčková, MF Dnes
Kniha načrtává hlavní linie vývoje japonské civilizace od vzestupu císařského dvora, přes středověk s dominující vojenskou vrstvou, složitou moderní dobu s četnými zvraty až po současnost.
Kromě bolestných otázek viny,odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky netradičního vztahu matky a dcery.
Publikace vyvrací řadu mýtů vážících se k různým aspektům poválečného vývoje v Československu, především pak ten, že vyhnání německé menšiny bylo důsledkem rozhodnutí velmocí, kterému se naše vláda jen "podřídila".