„Jako by kdosi vypnul velmi jemnou, / téměř neznatelnou tkaninu / mezi nás a psaná slova,“ píše Iva Jakimiv a po této jemné, takřka neznatelné tkanině – a někdy snad i mimo ni a za ni – nás vede.
70. svazek Edice současné české poezie přináší sbírku básní Pavla Novotného „Zevnitř“. Novotného poezie zde zřetelně navazuje na experimentální tendence, které se významně prosazovaly v padesátých a šedesátých letech 20. století.
Poetická prvotina básnířky Šárky Hampeisové představuje jeden z nejzajímavějších básnických debutů posledních let. V intenzitě svých veršů si Hampeisová v ničem nezadá se svými zahraničními vzory, jako jsou Marina Cvětajevová a Emily Dickinsonová.
Nová sbírka mladého autora rozrušuje
stereotypy současné poezie.
Už název sbírky zachycuje protiklad.
Pokud hrdinství nazveme „obvyklým“,
zařazujeme ho do času, zbavujeme jej
kouzla, navíc z něj děláme něco rutinního.
Je to jen pár slov úvodem, avšak je mi poněkud úzko z tíhy významu, kdy po opakovaném čtení výjimečné sbírky jsem se pustil tam, kam nás Ondřej Fibich napoprvé vedl, k obrazům ženy „ztracené v zeleni“.
Druhá básnická kniha Kamila Boušky, autora oceňované prvotiny Oheň po slavnosti (Fra 2011), za kterou získal dvě nominace v rámci cen Magnesia litera. Chrlené obrazy zániku a černoty – a zároveň jejich nervní rozhánění, dokud se nerozezní ptačí zpěv
Dvě legendární a těžce dostupné sbírky ze šedesátých let dvacátého století, Utopír a Krysí hnízdo, potkávají v jednom svazku Trhlinu, ale také – a především – útlé Prosvítání, sbírku nových básní.
