Na počátku tisíciletí dostane autorčina matka Lélia pohlednici s obrázkem pařížské Opery Garnier, na níž jsou bez dalšího vysvětlení napsána rodná jména čtyř členů její rodiny, kteří zahynuli v Osvětimi.
Tématem knihy je identita a soudržnost u populací, které postrádají centralizaci v jakékoli podobě. Ptá se na takové úrovně integrace, které jsou u archaických společností tzv. přirozené, a pátrá po jejich podstatě.
V českém kulturním povědomí prosperuje stále se objevující bajka o tom, kterak surrealista Vítězslav Nezval, ve zlém se rozešedší s přáteli ze Skupiny surrealistů v ČSR...
