Vybrané súty pálijského kánonu Tripitaka, svaté buddhistické knihy ortodoxního buddhismu, tzv. théravády (učení starších), která důsledně zastává a ctí myšlenky Buddhovy.
Klasická oborová prace, již ocení nejen odborníci – hebraisté, religionisté či historici filosofie; jelikož autor vykládá látku systematicky, přehledně a čtivě, dílo je přístupno i širší kulturní čtenářské obci.
Na formování pojetí mesiáše a vykoupení v judaismu se podle G. Scholema (1897–1982) podílely zejména restorativní a utopické proudy, které dále přetvářely staré dědictví apokalyptiky.
„Snažil jsem se do těchto kázání vtělit své nejhlubší myšlenky, myšlenky téměř umírajícího člověka. A pokud kážu, činím tak výhradně proto, že kázání je nějak obsaženo v mé přirozenosti, podobně jako když slavíci zpívají…“
Kniha se zabývá otázkou ideologických a teologických rozporů mezi těmito dvěma světovými náboženstvími. Rozporů, které ukazují na neslučitelnost i s civilizovanou společností ctící humanitu a lidskou svobodu, a které by neměly být přehlíženy.
Hlásil se Jan Hus vědomě k tradici kacířských buřičů, jak se zdá napovídat titul této knížky? Anebo je skutečnost, jež vysvítá z jejího textu, nejen složitější, ale také sympatičtější?
Poprvé přeloženo z latinského originálu.
V apokryfním Filipovu evangeliu se píše, že Ježíše životem stále provázely tři Marie – jeho matka, sestra a snoubenka. I když se tento text jeví jako symbolický, jedná se o reálné postavy jeho matky Marie, nevlastní sestry a manželky Marie z Betánie.
