Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu.
Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
Tato kniha se pokouší nalézt a pojmenovat
styčné body mezi třemi velkými duchovními cestami – ignaciánskými duchovními cvičeními, jógou
a zenem, které vycházejí ze tří zásadních náboženských tradic – křesťanství, hinduismu a buddhismu.
Jak poznat, že se v životě rozhodujeme správně?
Při každém rozhodování, ať už se týká velkých životních výzev, nebo nepodstatných záležitostí, nás ovlivňuje
řada okolností.
Stále více křesťanů dnes prožívá vnitřní napětí mezi vírou, kterou si nesou z minulosti, a světem, v němž žijí. Otázky, které si kladou, nesměřují ke zpochybnění víry, ale k její potřebné obnově....
Někdy možná máme pocit, že o něco v životě přicházíme. Ostatní nám připadají spokojenější, úspěšnější, jejich život vypadá zajímavěji. Jindy se pro něco rozhodneme, ale vzápětí nás napadne, jestli na nás někde nečeká něco lepšího.
Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit.
Klasické dílo sedmnáctého století se stalo „učebnicí“ mnoha světců (Terezie z Lisieux). Termín „milost přítomného okamžiku“ vyjadřuje moudré uspořádání stálého napětí mezi aktivitou a pasivitou v hledání Boží vůle.
