Když vyrostete v sirotčinci na zaostalé planetě Písečnice, nemáte zrovna skvělé vyhlídky. A je úplně jedno, že se v dolech vykopaných mimozemskou rasou vyznáte jako nikdo jiný. Můžete jen snít o tom, že se jednou podíváte do Hlavního Města.
Na počátku tisíciletí dostane autorčina matka Lélia pohlednici s obrázkem pařížské Opery Garnier, na níž jsou bez dalšího vysvětlení napsána rodná jména čtyř členů její rodiny, kteří zahynuli v Osvětimi.
Dvě dívky, Dominika a Eliška. Každá z jiného konce
republiky. Dva zdánlivě nesouvisející příběhy. Nikdy se
nepotkaly – a přesto jsou jejich životy osudově propojeny.
Dominika zemřela před sedmi lety násilnou smrtí.
Sophii táhne na čtyřicet, a třebaže je neskonalá optimistka, už jí začínají trochu tikat biologické hodiny. Nebyla trochu chyba pustit k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala?
V edici Vzpomínky na Šumavu vycházejí společně svazky VII a VIII. Zatímco třináctiletý školák Jan Menčík zaznamenal vyprávění „stoletého“ dudáka Rácochy, pošumavský rodák Josef Pavel napsal čtivý román o dobršských světácích.
Bohatě ilustrovaná kniha seznamuje děti s různými povoláními a vede je k přemýšlení o světě kolem nás.
Pomocí krátkých textů, obrázků a úkolů rozvíjí slovní zásobu, vyjadřování, pozornost, paměť i logické myšlení.