Původní autorská esej o hranicích vysvětlení, smyslu a lidské zkušenosti. Kniha se zamýšlí nad tím, co zůstává přítomné i tam, kde věda končí, a nabízí klidný prostor pro osobní úvahu bez tlaku na závěr.
Catherine Malabou se ve dvou knihách z poloviny nultých let 21. století prostřednictvím pojmu plasticity vyrovnává s filozofickou tradicí, která ji formovala, tím, že ji přepisuje coby proces proměny mezi dialektikou a dekonstrukcí.
V modlitbě stále znovu opakujeme prosbu Ježíšových učedníků: „Pane, nauč nás modlit se.“ Stejně jako apoštolům Ježíš celé církvi dává modlitbu Otčenáš. Nesytí duši spousta vědomostí, ale vnitřní procítění a zakoušení pravdy.
Tato kniha otevírá pohled na realitu jako na živý proces, který se neustále skládá z pozornosti, těla a vnímání. Vše vzniká v přítomném okamžiku a proměňuje se podle toho, jak se na svět díváte.
Co vypovídají zemětřesení o Bohu? Jsou pouze slepou, byť tvůrčí přírodní silou utvářející celá pohoří, která má však v případě zasažení obydlených oblastí ničivé následky, nebo nesou hlubší význam?
Za nejvyšší morální hodnotu zpravidla považujeme nezištnou pomoc. Debata se pak soustředí na otázky, komu bychom měli pomáhat či jak velkou oběť je potřeba přinést.
Alegorický příběh o Bázlivce a její touze dojít na výšiny lásky, radosti a vítězství, kde pomocí Pastýře a dvou průvodkyň, které jsou jí oporou na cestě k proměně, získá novou identitu.
Biblická kniha Job ve dvojjazyčné verzi s Ršiho komentářem a v překladu rabína Karola Efraima Sidona. Znepokojující výpověď nesparvedlivě trpícího Joba o původu utrpení.