Podzim je čas, kdy se muminí údolí a jeho obyvatelé ukládají ke spánku. Ale letos je něco jinak. Nezamčený dům zeje prázdnotou a nikde ani řádka na rozloučenou...
Román se odehrává od normalizačních let do roku 2018. Jemně (sebe)ironická zpovědi člověka vědomě neusilujícího o vnější úspěch, ale o soulad se sebou samým – pochopitelně s existenčními následky.
O patnáct let dříve, než vyšel známý Jiráskův historický román, vydal J. K. Šlejhar své vlastní Temno (1902): soubor čtyř próz zasazených do autorova rodného kraje, novopackého podhorského venkova, a zkoumajících stinné stránky lidských povah a osudů
Tahle kniha o lásce a cestě je syrová a zároveň jemná.
Unesou vaše uši slova o jedné noci ve starobylém domě ze čtrnáctého století, kde se děly věci mimo mé chápání?
Čenda s Patricií jsou jako vy, děti. Celé dny, a někdy i noci, si hrají a vymýšlejí malé lumpárny. Co na tom, že jsou to jen čmeláci. I oni totiž můžou být nemocní, ztratit se nebo zbořit školu. Dokonce zlobí i maminku. Trošku.
Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu.