Osmdesátky na Slovácku: tvrdý otec, obušky VB a spousta skvělé muziky
Když se mi do rukou dostala novinka z brněnského nakladatelství Host s názvem Srdce chuligána, přiznal jsem se, že jsem měl jistá očekávání. Lubomír Větříšek není v literárním světě úplným nováčkem, ale tentokrát se autor vrací ještě hlouběji do minulosti, do konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let na moravském Slovácku.
A výsledek? Je to jízda, u které si sice občas povzdechnete nad promarněnou šancí, ale přesto ji pravděpodobně dočtete s pocitem, že to za ten čas stálo.
Větříšek nás bere do světa, kde délka vlasů nebyla jen estetickou volbou, ale zásadním atributem lidské kvality a politickým postojem. Hlavní hrdina (a autor v jedné osobě) se snaží proplouvat mezi mantinely, které vytyčil tvrdý otec, učňák a rozmařilost nepřátelského režimu.
Kniha je především příběhem o hudbě. Právě ta je v textu vykreslena jako absolutní únik před „normalizačním humusem“. Funguje tu nejen jako kulisa, ale jako tmel, který drží komunitu pohromadě, a živá voda, která dává naději v časech, kdy se budoucnost zdála být jen nekonečnou řadou šedých dní. V podstatě jde o symbolický politický akt, maskovaný za hluk kytarových zesilovačů.
Čtení Srdce chuligána je v podstatě interaktivní zážitek – budete neustále odbíhat k telefonu a na Spotify hledat skladby a kapely, o kterých se autor zmiňuje. Objevíte díky tomu spoustu skvělé muziky, ale zde narážím na drobnou výtku k redakci: knize by nesmírně slušel QR kód s odkazem na playlist. Takhle je to trochu detektivní práce, která v dnešní době působí jako nevyužitý potenciál.
Lubomír Větříšek, profesí elektrikář, dokazuje, že talent vyprávět se ukrývá v lidech bez ohledu na diplom, a on ho má požehnaně. Jeho styl je jednoduchý, syrový, ale velmi čtivý. Kniha je složena z izolovaných historek, které mají jasnou pointu a kterými se jako červená nit vine téma odporu vůči době.
Autentičnost vyprávění podtrhují fotografie pocházející přímo z autorova archivu. Tyto vizuální střípky dodávají historkám dokumentární rozměr a pomáhají čtenáři nasát atmosféru neoficiálních a polooficiálních koncertů, kde ke štěstí stačilo pivo z kelímku a spacák.
Fascinující je také neustálý balanc hrdinů. Přestože jsou mladí a plní rebelie a nenávisti k režimu, svědomitě chodí do školy a do práce. Snaží se najít rovnováhu mezi vlastním svědomím a nutností v tom systému důstojně přežít. Není to černobílé hrdinství, ale žitá realita, v níž se resistance projevovala nevelkými, každodenními gesty.
Kde však kniha v mých očích trochu ztrácí dech, jsou autorovy poznámky, které reflektují současnost nebo polistopadový vývoj. Větříšek na několika místech projevuje rozčarování, které ale zůstává podivně nekonkrétní. Například glosuje: „Tehdy jsme si mysleli, že kapitalismus je lepší než socialismus. Dnes už si tak jistý nejsem.“ Bohužel se už nedozvíme, co přesně autora zklamalo, což působí spíše jako plytká výtka pramenící z nekonkrétní frustrace.
Podobně rozpačitě působí moment s postavou Pepy Nose. Zatímco v kontextu osmdesátých let je jeho postava logická a dobově věrná, chybí mi zde autorův odstup k jeho dnešnímu směřování. Pokud Větříšek glosuje současnost, čekal bych podobnou reflexi i u osobností, které se od tehdejších bouřliváků proměnily v dosti kontroverzní figury. Je to výrazná absence, která celkovému dojmu spíše škodí.
Srdce chuligána je příjemně napsaná paleta vzpomínek, která vás provede dospíváním na Slovácku s vervou řetízkového kolotoče. Nicméně po dočtení se nemohu zbavit pocitu, že knize chybí silnější závěrečná myšlenka nebo pointa, která by celý text nějak osudově uzavřela. Příběh končí odjezdem na vojnu, s odkazem na autorovu předchozí knihu, takže je vlastně přípravnou kapitolou. Celek tak nenabízí víc než součet svých čtivých částí.
Není to „velká literatura“ ve smyslu hluboké psychologické sondy. Pokud ale hledáte syrový, upřímný a nesentimentální pohled na generaci, pro kterou byla hudba živou vodou a svoboda se měřila délkou vlasů a počtem decibelů, bude vás Větříšek bavit. Je to zajímavé a autentické svědectví o době, která se dala prožít na plný plyn.
