Publikace představuje doposud opomíjený segment kulturního dědictví specifického regionu na hranici dnešní České republiky a Polska – měšťanský dům v období renesance.
Kniha představuje určitý esej o životě ruského národa, kterému se přední česká humanistická fotografka věnovala téměř 40 let. Pohled na národ, který má potřebu ikon, svatých či politických.
Publikace Slavné stavby Jindřicha Freiwalda autorů Jakuba a Venduly Potůčkových představuje čtenáři část z bohaté tvorby hronovského rodáka Jindřicha Freiwalda, žáka legendárního Jana Kotěry.
V září 2015 uplynulo deset let od předčasné smrti známého českého fotografa Stanislava Tůmy (1950 - 2005), jeho rozsáhlý archiv však zůstal a odhaluje mnohé známé i neznámé polohy tohoto citlivého pozorovatele světa.
Monografie známého architekta Zdeňka Lukeše a fotografky Ester Havlové, která pojednává o Šupichových domech, které se nachází na rohu Štěpánské ulice a Václavského náměstí v Praze.
Nové doplněné vydání. Nejucelenější kritické dějiny umění 20. a počátku 21. století. Publikace Umění po roce 1900, je průkopnická nejen svým obsahem, ale i jeho podáním, a udává tón na mnoho let dopředu.
Téměř sedmi set stránková kniha přináší vyčerpávající přehled všech rolí oblíbeného herce a baviče, a to nejen filmových, jak říká titul, ale i televizních, rozhlasových a divadelních, včetně nedochovaných.
Záhádky jsou další Niklovou autorskou knihou a navazují na Lingvistické pohádky. Jde o komplexní umělecké dílo, které malé i větší čtenáře zavádí do světa hravé fantazie. Kniha obdržela cenu Magnesia Litera 2008 pro nejlepší knihu roku.
Eric Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného „Eseje“.
Kniha významného českého historika Jana Galandauera čtivě, ale současně zasvěceně přibližuje dějiny Národního památníku na Vítkově, tvořícího jednu z dominant Prahy.
Fotografie Pavla Hrocha a esej Jáchyma Topola zaznamenávají divoká léta po sametové revoluci v Praze, vzrušené období oslav nově nabyté svobody o pádu komunistického režimu v Československu.
Kniha předkládá čtenáři obraz herectví dvou členů Činoherního klubu v nejslavnější éře tohoto divadla v letech 1965–72: Jiřího Hálka a Jiřiny Třebické.
Obrazy Jiřího Brodiny jsou z dobrého světa. Je to svět něhy, ticha, pastelových barev a pohody. Všechny náměty, sváteční, zdánlivě všední i výjimečné, jsou stejně hezké a poetické.
Paměti pro Josefa Portmana z let 1919 a 1920 Váchal koncipoval jako svérázný duchovní bedekr, průvodce po vlastním myšlenkovém vesmíru, s důrazem na zážitky a vjemy nadpřirozené povahy.
Fenomén scénického čtení, jemuž je věnována monografie s výmluvným názvem V hlavní roli text, hraje v kontextu současné divadelní tvorby nemalou roli. Přesto však – anebo právě proto – vyvolává rozporuplné reakce; dalo by se dokonce říci, že je průse