Může se modlitba Otčenáš člověku oposlouchat? Může mít věřící z modlitby Páně malý duchovní užitek? A lze dospět do fáze, kdy v něm není co objevovat? To vše se může za určitých okolností stát.
Seznamte se s novým papežem Lvem XIV. prostřednictvím jeho vlastních slov a podrobného pohledu na jeho dosavadní život – od skromných začátků až do čela katolické církve.
Víte, že pravým scenáristou Matrixu nebyl nikdo jiný než René Descartes? To je překvapující už jen proto, že byl příliš zaměstnaný pochybováním o všem, včetně toho, zda by měl vůbec vstát z postele...
Co je to rytmus? Jak rytmus zakoušíme a jak rytmicky žijeme? V jakém smyslu je skutečnost utvářená rytmicky? Jak lze rytmus definovat nejen jako princip organizace času, ale také prostoru? Čím se zabývá rytmická analýza?
Světlo géniů v jednotlivých kapitolách systematicky popisuje jógu a mystiku jako praxi, pomoci které může člověk nejprve změnit své niterné prožívání na radostné a šťastné a později proměnit celou svou bytost v duchovním smyslu.
Slavný rakousko-americký benediktinský mnich David Steindl-Rast ve své kontemplativní knize zkoumá vztah mezi modlitbou a vděčností, která plyne z lidské schopnosti milovat. Objevuje krásu, která se ukrývá v každodenním životě.
Velikonoce jsou staré jako křesťanství samo: o Velikonocích se zrodila církev, kterou spojuje víra v moc Ježíšovy smrti a vzkříšení. Velikonoce proto začaly formovat rytmus křesťanského života a jejich oslava se stala nejdůležitější oslavou roku.
Druhý díl vybraných spisů katolického teologa a biskupa skryté církve Jana Konzala (1935–2021) obsahuje jeho převážně dosud knižně nepublikované texty.
Po Špidlíkově smrti se našly jeho kusé osobní poznámky, které nebyly nikdy publikovány. Jejich hodnotu považují ti, kteří pracují s kardinálovým dědictvím, za natolik podnětnou, že jsme se rozhodli text zpřístupnit.
Změnili jsme víru na právo na jistotu, když nám ve skutečnosti trojiční tajemství našeptává pravý opak: Máme žít v nádherné, hrozné pokoře před realitou.
Raný spis bývá charakterizován jako zárodečný odkaz na později diferencovaně rozvíjenou filosofii Já a Ty, kvůli stylu a celkovému vyznění je však vnímán spíše jako určitá ozvěna Hölderlinova Hyperiona a Nietzscheho Zarathustry.
